.
.
.
.
 
.

Přetvářky, masky a naše pravé Já

Přetvářky, masky a naše pravé Já
 
I k tomuto povídání bych začala příměrem, že „ Klec zůstane klecí i když je zlacená.“ Tento malý článek jsem vybrala ze svého poznání záměrně, protože je mi líto některých mých přátel, kteří se pořád jakoby plácají na jednom místě a ne a ne se projevit svým krásným přirozeným talentem. Pořád chtějí být, jako někdo, ale ne sebou samými. Ptáte se, jak se to pozná? Jednoduše…odpovědi najdeme ve svém nitru: co by tomu řekli ostatní, jak bych vypadal pře tím sousedem, a co děti…ne, ne, ne, raději to udělám jinak, abych se zalíbil všem a nikomu neublížil, nebo záměrně ublížil, jakoby s nadhledem, tedy objektivně. Tento případ se týká dospělého, ale měli bychom mít na paměti, že někdy takovou masku už připravujeme svému dítěti od narození. Jedná se o program, který dítěti podvědomě podsouváme a to tím, koho by jsme v dítěti nejraději viděli. Dítě tento program zachytí a někdy dobrovolně, aby vyhovělo svým rodičům jej přijme. Druhý případ je trochu extrémní - Dítě se brání a natruc uteče z domu, nebo dělá všechno proto, aby toto přání rodičů ponížil. Nebezpečí je v tom, že už si v podstatě zase nasadil trochu jinou masku, než je jeho podstata. Poté v dospělosti již těžko může najít své já, kterého část je uvězněná většinou v oblasti žaludku (nádoba k přijímání potravy, jak hmotné , tak i duševní), neboli v solar plexu. Ten nám občas dává znamení při stahování, jako: pozor nebezpečí, nebo blaženosti (naplnění) po dobrém jídle, zamilovanosti a jiné. Jenže naše Já by chtělo trochu výš do oblasti srdce, komunikace, něco krásného vytvořit, napsat ze svého poznání, ale pozor ne opsat! Základní myšlenka by se měla zrodit v našem nitru z našeho poznání, či zkušeností. Jinak to všechno pomine a náš vývoj se pořád točí v jednom kole. Kolik umělců se hledalo, než našlo v dílech sebe sama. Poté už lidé řeknou při pohledu na dílo to je přece Drtikol, nebo to jsou šaty Blanky Matragi…atd. Samozřejmě pravé já, neboli osobnosti najdeme i v jiných odvětvích a v jakékoliv činnosti. Dary máme na dně své duše, jen je vykopat a začít je prožívat. Tím je už nastavený vývoj ve světle božím, které pořád sílí. A ještě, než předložím signály našeho bytí ve světle pravé podstaty, je tady ještě jedna návnada, která vzniká přehnaným a hltavým čtením knih a článků různých autorů. Člověk by chtěl být a žít, jako on. Tím ale nikdy nemůže najít svou podstatu svého pravého Já. Pozor, to co čteme je vždy cesta autora, ne naše!!!!! Zkuste alespoň na rok odložit všechny možné knihy, semináře a žít raději svůj život. Pravé poznání není přece z přečteného, ale z prožitého!
 
No a teď je na čase nějak připodobnit skutečné signály, kdy už se začínáme projevovat ve své původní čistotě bytí. Tedy ve svém pravém Já. Než se rozhodneme žít svůj život, měli bychom své Já zavolat, aby se v nás začalo projevovat, tedy žít. Je potřeba poděkovat Egu za dosavadní poučení od života a přenechat prostor projevu ve svém citlivém nitru - chrámu své pravé podstaty. Požádejme Krista a zázrak nás nenechá dlouho čekat. A proč právě Kristus? Kristus byl před Ježíšem, byl za Ježíše a bude existovat dál, tedy věčně. Je to Světlo Lásky celého vesmíru, které je věčné pro každého žijícího člověka. Kristus (Jednota) nám může dát své pravé já ze svého pláště a přitom bude každé jiné a jedinečné ve svém projevu. Můžete si nejprve ověřit, jestli to funguje. Naše já (Duch) čeká v duchovní dimenzi na náš signál jej znovu přijmout. Dříve jsme žili v jeho lůně v bezpečí. Člověk neměl strachu o nic, protože věděl, že všechno máme jen díky bohu a co budeme potřebovat k životu, vše nám bude „půjčeno.“  Věděl též, že všechno patří bohu a je jen na nás, jak se všemi dary, hřivnami naložíme službou pro druhé. Budeme totiž skládat účty! Pokud cítíme ve svém nitru naše skutečné já, jsme neskonale šťastní, vážíme si každé maličkosti, děkujeme na konci dne za všechno prožité a vůbec milujeme všechno živé! A hlavně nesoudíme! Odložme tedy masky přetvářky...karneval přeci již dávno skončil. Ať jsem, jaký jsem, jsem to já a začnu žít v Pravdě. Co mám uvnitř, to dávám ven. Chce to odvahu a trpělivost, která nám zaručeně po čase přinese plnou náruč růží naší milující Matičky Boží.

O projevu  v běžném životě našeho pravého Já Vám napíšu z vlastní zkušenosti a Jeho přijetí daru od Krista zase za měsíc......
 
Mějte se moc pěkně milí přátelé a přeji všem překrásné léto, plné slunce, pozitivních myšlenek, skvělých nápadů a hlavně moře božího světla  s láskou v srdci……Daniela
Klec a naše Já
Klec a naše Já
02.06.2019 15:15:05
daniela.filipi
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one